Za co se stydíte? Přiznejte si to!

11. 03. 2014 23:39:43
Dnes je svět plný na jedné straně přiznání na sociálních i jiných sítích, kde se lidé intenzivně a anonymně přiznávají i k dost ohavným věcem, a na druhé straně vyšperkovaných profilů na těch samých sítích. Všichni se snaží zanechat co nejlepší dojem, být cool, retro, zajímaví, sexy, vtipný. Doba internetových profilů to umožňuje, na internetu ze sebe můžete udělat, koho chcete – hvězdu mejdanů, stylového intelektuála, vtipem sršícího sympaťáka, ironickýho a nad věcí pohodáře. Ale co je tak hrozně špatnýho na opravdových já těchto lidí, že se ze sebe snaží udělat něco jinýho? Proč nedokážou přiznat, že i méně zajímavé, nudné, či dokonce trapné a někdy až nechutné stránky jejich osobností k nim taky patří? I já se snažím dělat lepší, než jsem – ale už nechci.

Když někdo přidá na facebook fotku, na které mám tu čest taky figurovat, okamžitě jí důkladně prostuduju – jestli nevypadám moc blbě, nejsem moc tlustá, nešklebim se nějak. Když fotka neprojde mým sítem, označení mažu, a párkrát už to zašlo tak daleko, že jsem žádala autora i o smazání fotky. Jako by k mému úžasnému životu nepatřilo jídlo mezi zubama, zpocený podpaží nebo beďary na čele. A nejde jen o fotky a o sociální sítě – i tím, co lidem říkáme a hlavně něříkáme, se snažíme ze sebe dělat lepší a úžasnější a úspěšnější a zábavnější. Dělají to všichni. Kolikrát už jsem slyšela nějakou fakt dobrou hlášku a umiňovala si, že jí musím při vhodný příležitosti použít, abych byla vtipnější a víc cool! Citát ze seriálu Krok za krokem „Ty si milej jak epidemie moru“ už jsem párkrát použila, slovní spojení z knihy Terryho Pratchetta „chytrý jak bedýnka datlí“ také, ale nějak víc cool ani zábavnější jsem si nepřipadala...

To se týká i obyčejných věcí, co říkám, a především pak informací o mě. Ráda o sobě mluvím, asi jako každý, a hodně toho na sebe prásknu, ale jsou i věci, co tajím, i když se toho řeč dotkne nebo se dokonce někdo přímo zeptá. Informace filtruju i podle toho, s kým mluvím. Vyfintěným kamarádkám svých kamarádek s kilama makeupu a v šatečkách z Tally Wejl velikosti XS klidně prozradím, že poslouchám nejnovější hity včetně Avicii a že vím, kdo je Edward Cullen. Alternativnějším kamarádům, pyšnícím se trikem Punk’s never don‘t dead a nedostatkem osobní hygieny, naopak tyhle informace zapřu a zuby nehty se držím Visacího zámku a filmů Woodyho Allena. Takhle se snažím, aby mě měli všichni rádi a abych všem připadala skvělá. Jsou taky věci, který neví nikdo nebo skoro nikdo, většinou proto, že se za ně stydím a do mýho skvělýho života prostě nepatří. Mám pocit, že tenhle typ věcí (zájmů, zážitků, zvyků) patří mýmu horšímu, ušmudlanějšímu já, který držím někde doma v šatně zkrátka a pouštím ho ven, jenom když jsem doma sama. A jakmile se ozve klíč v zámku, který signalizuje příchod spolubydlící – honem rychle zase nahodit aspoň jakous takous masku úžasného já!

A za co se vlastně stydím? Jsou toho mraky, mnoho ani není publikovatelné, ale tady je takový náhodný výběr:

1) Až do pětadvaceti let jsem sledovala dětské pořady na Disney Channel – pokaždé, když jsem byla doma sama.

2) I teď stále koukám na seriál Hannah Montana.

3) Ráda jím v posteli.

4) Čas od času si koupím časopis typu Cosmopolitan a přečtu ho desetkrát a dvakrát i pozpátku (a umiňuju si, že ten novej druh líčení očí určitě vyzkouším!).

5) Nebaví mě čistění zubů, tak u toho chodím, oblékám se, dokonce i jdu na záchod.

6) Slibuju lidem i to, co už v tu chvíli vím, že nedokážu splnit.

7) Jsem ochotná lidem lhát, jen abych jim udělala radost a aby si o mě mysleli jen to nejlepší.

8) Ráda dělám chytrou, ale mám špatnou paměť; proto většina mých poznatků začínajících slovy „Četla jsem, že...“ může, ale nemusí být pravdivá.

9) Nevadí mi se na veřejnosti dloubat v nose.

10) Říct „Studuju postgraduál“ zní mnohem líp než pravdivé „plácám se ve studiu už tři roky a myslím, že to nedodělám, protože tomu vůbec nerozumím“.

11) Každému říkám jiný počet sexuálních partnerů, než jsem opravdu měla.

12) Faktem je, že je tu jedna jednorázovka, o které nikdo neví – a ani já si toho moc nepamatuju, ani jméno toho kluka...

Když to po sobě čtu, mám sto chutí to smazat, říkám si: Co si o mě lidi pomyslí! A to je právě ono. Co by si asi tak měli myslet? Nikdo není perfektní, každý má nějaké zlozvyky, záliby, kostlivce ve skříni (nebo v posteli), za které se stydí. Vzhledem k tomu, že jsem jaksi nucená trávit každou vteřinu svého života sama se sebou, bylo by jednodušší a vlastně i lepší přijmout se taková, jaká jsem, a nestydět se za to. Každý má nějakou Hannu Montanu, nebo snad ne? Taková prostě jsem, a lidi, co v mém životě něco znamenají, mě tolerují takovou, jaká jsem. Dost často se stává, pokud někdo odsuzuje jiný kvůli nějakým ne dostatečně cool zálibám a vlastnostem, dělá to proto, že sám má něco, za co se stydí. Můžete si být jistý, že slečna, co se zdá tak hrozně in a dokonalá, doma paličkuje krajky, hrozně jí smrdí nohy nebo miluje skupinu No Name. Takže než se ušklíbnete nad mnou přiznanými „hříchy“, zaměťte si před vlastním prahem, odsuňte ten černý závěs utajení a vyndejte na světlo to, za co se stydíte. Přiznejte se k tomu, alespoň sami před sebou, nechte to, ať je to vaší součástí, mějte se prostě rádi takoví, jací jste, se vším všudy. Protože když to neuděláte vy, stěží to můžete očekávat od jiných.

Autor: Daniela Boďová | úterý 11.3.2014 23:39 | karma článku: 14.41 | přečteno: 1144x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Tien Tran Tat

Jak si vybírám vietnamskou restauraci

Moje návštěva neznámé vietnamské restaurace probíhá takhle. Chvilku koukám na menu. Poté zaváhám jestli mám dát tolik peněz pro trochu jídla. Odejdu. Projdu si vedlejší bistra. Nakonec rozhodne, že je podpořím. Vracím se.

2.3.2024 v 15:16 | Karma článku: 36.73 | Přečteno: 2605 | Diskuse

Renata Staňková

V tomhle Alenu Schillerovou chápu.

Člověku je kolem šedesáti a když si zajde k holiči, nechá si udělat řasy, obočí, trochu se přišmrncne a pěkně obleče, tak to ještě taková hrůza není. Jenže to není ani žádná hitparáda.

2.3.2024 v 7:42 | Karma článku: 14.89 | Přečteno: 559 | Diskuse

Tien Tran Tat

Další zima mezi vámi

Když jsem si včera počítal, tak toto je moje 29tá zima strávená v ČR. Nechci dál říkat ČR, zní to moc státně. Budu místo toho říkat "mezi námi'. Mimo nás jsem strávil 2 zimy. A to v severním a jižním Vietnamu. Jinak nikdy jinde.

1.3.2024 v 10:23 | Karma článku: 23.73 | Přečteno: 343 | Diskuse

Vlastík Fürst

Jen jednou za čtyři roky

Vzpomínám, jak kolem naší planety prolétala v roce 1986 Halleyova kometa. Těšil jsem se, až ji uvidím. Nechtěl jsem ji propásnout, protože až kolem nás poletí v roce 2061, já u toho už nejspíš nebudu.

29.2.2024 v 8:10 | Karma článku: 17.44 | Přečteno: 282 | Diskuse

Martin Irein

O panu Jozefovi

Mezi postavami, které jsem během svého života potkal, měl sice menší, nicméně výraznou roli pan Jozef.

26.2.2024 v 16:06 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 324 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 708
Práce, škola, záliby...jako kdekdo:)

Bianca Censori šokovala Paříž odhaleným klínem, pokutě se však vyhnula

Architektka Bianca Censori (29), která je manželkou rapera Kanye Westa (46), opět šokovala veřejnost svými outfity. V...

Zemřela slovenská moderátorka, oblíbený byl její pořad, který pomáhal dětem

Zemřela moderátorka a logopedka slovenské dětské televizní stanice JOJko Lucia Palugyayová. Bylo jí 47 let. Na...

Nikdy jsem nebyla stydlivá, vzpomíná Heidi Janků na focení pro Luckyboy

Zpěvačka Heidi Janků (61) zavzpomínala na pobyt v Monaku, kam se přestěhovala kvůli práci svého manžela Iva Pavlíka. V...

Tělo se na ně neumí adaptovat. Studie odmítla vysoce zpracované potraviny

Není prostor na námitky. Pokud jste čekali na konečné postrčení, proč se opravdu vzdát vysoce zpracovaných potravin...

Princ William zrušil na poslední chvíli z osobních důvodů účast na akci

Britský princ William (41) odřekl svou účast na úterní vzpomínkové slavnosti na hradě Windsor. Na bohoslužbu za...