Šaty dělají člověka - ale jakého?

18. 09. 2013 22:42:35
Že šaty dělají člověka, to je všeobecně známo. Jenže opravdu si ty šaty, které nás dělají, vybíráme my sami?

Léto přišlo sice toužebně očekáváno, ale náhle. Lidé na ulicích se okamžitě naladili na mód krátkých kalhot, sukní, tílek a sandálů. I já tedy vytáhla letní věci, mimo jiné i oblíbené džínové kraťasy ke kolenům, ve kterých jsem se vždy cítila dobře a pohodlně. A v nich jsem vesele nakráčela k babičce.

„Co to máš na sobě, proboha? Vždyť ti to dělá hrozně velkej zadek! Ty kalhoty maj úplně špatnej střih, už jsem ti to přece říkala,“ lamentovala babička a já si vzpomněla, že opravdu podobnou reakci způsobily ty kalhoty loni, když mě v nich poprvé viděla. Moje chabé argumenty, že mi špatný nepřipadají a že jsou pohodlný a střih je taky v pořádku, odbyla mávnutím ruky a další kritikou, prokládanou ještě výkřiky na oblíbené téma: „Ty tomu nerozumíš, nevíš, co ti sluší, dej na mě, já tomu rozumím.“ Od babičky jsem sice odcházela v těch samých kalhotách (naštěstí po mně nechtěla, abych je hned vyhodila, a dovolila mi v nich dojít domů), ale vesele už ne. Ne že bych tedy babičku poslechla, kalhoty pořád mám, takových výlevů na moje oblečení jsem už slyšela z její strany nepočítaně, ale připomněla jsem si, že až k ní zase půjdu, nesmím je mít na sobě.

Další den jsem se chystala k druhé babičce, kdy jsem si naštěstí včas vzpomněla, že tahle babička mě nejraději vidí v sukni, ale nesmí být moc krátká, a vlasy nesmím mít v culíku nebo spletené do copánků; tak jsem se podle toho oblékla a učesala. O pár dní později se měl v práci ukázat šéf, tak jsem ráno zvolila střízlivější a elegantnější variantu své obligátní kombinace džíny-triko. O víkendu jsme měli rodinnou oslavu. S úmyslem všechny potěšit a nikoho nezklamat jsem nakombinovala triko od jedné babičky, náhrdelník od druhé, náušnice od strejdy a náramek od rodičů. Jak jsem byla nadšená, že to všechno zvládám, večer jsem se dopustila dalšího faux-pas.

Kamarádka odjížděla pracovně do zahraničí, tak pořádala rozlučku. Bezelstně jsem si oblékla přesně to, co jsem chtěla (sukně, triko, tenisky, mikina), načež jsem si uvědomila, jaká byla chyba nezjistit si, kdo tam všechno bude a v jakém to je podniku. Vedle všech těch slečen v elegantních minišatečkách, lodičkách a se značkovými psaníčky v ruce, a těch hochů s nagelovanými vlasy a ve sportovně elegantních záplavách nápisů Vans, Burton, Etnies a dalších, jsem si připadala jak pankáč v jachtklubu. Kdybych to věděla, rozhodně bych se oblékla jinak! Ale ten večer mi konečně došlo, že úsloví „šaty dělají člověka“ je sice trefné, ale o těch šatech, které nás dělají, nerozhodujeme my.

Kvůli jedné babičce nosím barvy do béžova, různé třpytivé aplikace a zlaté náušnice. Kvůli druhé babičce nosím dlouhé sukně a obecně to, co lze slušně nazvat „usedlé“. Když jdu na dámskou jízdu, nosím elegantní oblečení, abych se mezi mými hezkými kamarádkami necítila jak šmudla. Když mám v práci důležitá jednání, nosím kostýmek a lodičky. Podlehla jsem módním trendům a nosím kalhoty přiléhavé až ke kotníkům. Nosím to a jsem vlastně spokojená. Jenom...

Jenom nesnáším jakékoli odstíny béžové a khaki. Nesnáším třpytivé aplikace a flitry. Na zlato mám podle mě čas ještě tak dvacet let. V dlouhých sukních vypadám jak stará panna. V elegantním oblečení se necítím pohodlně a uvolněně, musím zatahovat břicho, a ty materiály koušou a vůbec nesajou pot. Z podpatku vyššího než půl centimetru mě hrozně bolí nohy a chodím v tom jak plaměňák. Vždycky jsem nesnášela přiléhavé kalhoty, protože je v nich vidět každé kilo navíc a nehodí se k nim tenisky.

Je sice hezké, že by měl každý nosit, co se mu líbí, v čem se dobře cítí, co je jeho styl. Jenže v mém okolí je tolik tlaků a vlivů, že můj styl z mého oblékání úplně vyprchal a nahradila ho směs okolností, názorů jiných a módních trendů. Když otevřu skříň, měla bych v tom oblečení vidět sama sebe, ale já vidím jen jiné lidi – příbuzné, kamarády, lidi z práce... Mám spoustu věcí, ve kterých se vlastně můžu udělat, kým chci: hodnou vnučkou, šikovnou pracantkou, elegantní slečnou, šik kamarádkou, formální jednatelkou, a tak dále. Ale oblečení, ve kterém bych mohla být sama sebou, mi chybí.

Možná si říkáte, že vás se to netýká; vy si vždy vezmete to, co chcete, a na názory babičky nebo kamarádky házíte bobek. Opravdu? To vás tedy obdivuju. No a teď, zamyslete se: kdybyste na sebe mohli vzít cokoli, ale opravdu cokoli, bez toho, že by vám záleželo na tom, co si kdo kde pomyslí, kdo na vás bude nebo nebude koukat a podobně – opravdu byste si vybrali to, co máte zrovna na sobě? Není to dnes výsledek spíše pracovních povinností, manželova názoru, obědu s kamarádkou, fotek v hromadě módních časopisů? No?

Vážně, šaty dělají člověka, ale ne vždy toho, kdo se zrovna pod nimi skrývá. A úniku bez sociální frustrace a dalších komplexů není. Jedině snad ty šaty přijmout, smířit se s tím – ony ty přiléhavý kalhoty nejsou zas tak špatný, boty na podpatku mi prodlužují nohy a béžová koneckonců tak hnusná barva není...

Autor: Daniela Boďová | středa 18.9.2013 22:42 | karma článku: 0.00 | přečteno: 25x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Pračka jako Titanik

Technika je technika a občas selže, jako všechno na světě. I já se o tom přesvědčila, proto se už nikdy nestane, že ji nechám bez dozoru.

1.3.2024 v 20:43 | Karma článku: 19.54 | Přečteno: 303 | Diskuse

Janka Melišová

Nezabiješ. Prikázanie, na ktoré ľudstvo ešte nedorástlo

Inteligentný život je vo vesmíre vzácny. Naša Zem ním bola obdarovaná, chráňme si ho. Každý má právo na život. Chrániť nielen svoj vlastný, ale aj život iných ľudí, aj tých, ktorí prídu po nás.

29.2.2024 v 21:05 | Karma článku: 22.09 | Přečteno: 346 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXV.

Po poslední zkušenosti s návštěvou divadla v doprovodu drahého chotě jsem se zařekla, že za kulturou budu vyrážet výhradně bez jeho splečnosti.

29.2.2024 v 6:00 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 221 |

Janka Melišová

Prvá dáma fytoterapie

Vyupratujte si svoje telo žihľavou. Krv čistí oveľa účinnejšie ako najlepšie chemické prípravky či lieky. Jar už klope na dvere a žihľava vytláča zo zeme svoje prvé lístky.

28.2.2024 v 18:56 | Karma článku: 25.76 | Přečteno: 443 | Diskuse

Markéta Hrdá

U sedmi zlodějů, aneb jak Vokovice zažívají ranní peklo.

Výjezd z Vokovic na Evropskou nechce nikdo řešit. Ostuda Prahy 6. A tak nám tu středočeští gauneři a arogantní řidiči dělají z každodenního výjezdu na Evropskou docela velké každodenní ranní peklo.

28.2.2024 v 6:58 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 623 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 708
Práce, škola, záliby...jako kdekdo:)

Bianca Censori šokovala Paříž odhaleným klínem, pokutě se však vyhnula

Architektka Bianca Censori (29), která je manželkou rapera Kanye Westa (46), opět šokovala veřejnost svými outfity. V...

Zemřela slovenská moderátorka, oblíbený byl její pořad, který pomáhal dětem

Zemřela moderátorka a logopedka slovenské dětské televizní stanice JOJko Lucia Palugyayová. Bylo jí 47 let. Na...

Nikdy jsem nebyla stydlivá, vzpomíná Heidi Janků na focení pro Luckyboy

Zpěvačka Heidi Janků (61) zavzpomínala na pobyt v Monaku, kam se přestěhovala kvůli práci svého manžela Iva Pavlíka. V...

Tělo se na ně neumí adaptovat. Studie odmítla vysoce zpracované potraviny

Není prostor na námitky. Pokud jste čekali na konečné postrčení, proč se opravdu vzdát vysoce zpracovaných potravin...

Princ William zrušil na poslední chvíli z osobních důvodů účast na akci

Britský princ William (41) odřekl svou účast na úterní vzpomínkové slavnosti na hradě Windsor. Na bohoslužbu za...